Foo
A Concise Dictionary of Middle English from A.D. 1150 to 1580 · 1889 · p. 9
adj. and sb. , hostile, guilty, a foe, PP, C2; fo , PP, S2; uo , S2; fa , S; faa , S2; foon , pl. , S3, C2, G, PP; fon , PP, S2; fan , S; uan , S; foin , HD; foyn , MD; fo , S; foos , PP, C2; faas , S2; faes , S2; fais , S2; fays , S3; fay is , S2.—AS. fáh , pl. fá ; cp. Goth. fihan , to hate; see Brugmann, § 458. Cf. Feend .
Readham'da tam maddeyi gor →